Julské Alpy 2009

Presentací z Julských Alp už máme několik. A pokaždé jsou zážitky trochu jiné. Záleží na složení účastníků, na počasí, na průvodci apod. Ale hlavně to záleží na samotných horách. Julské Alpy jsou tak rozmanité, že si je zamiluje každý a nezřídka je to láska na celý život. Letos bylo ve skupině hodně dětí. A hory nás překvapily neobvyklým množstvím sněhu.
A to už je naše skupina na zahajovací túře na Mojstrovku.
Je to lehčí túra, která ukáže, zda se začátečník do hor hodí.
A tohle už je opravdu pořádná túra - lezeme do pověstného Okna Prisojniku. Menší děti postupují pouze v doprovodu rodičů a jsou jimi jištěni na krátkém laně. Největší pochvalu si zaslouží nejmladší, teprve sedmiletá, Natálka.
Někde je to opravdu úzké.
V zápalu boje jsme se ani nevšimli, jak se kazí počasí. Okno se už tvářilo skoro hrůzostrašně. Proto rychle prolézáme otvorem okna a sestupujeme na druhou stranu. O bouřku v tomhle místě rozhodně nestojíme.
Masiv Kaninu patří mezi pozoruhodná místa. Ne nadarmo ho nazval Julius Kugy - nejtajemnější skupinou Julských Alp.
Naše dámy pózují na jednom firnovém poli.
Sněhu bylo letos požehnaně. Lanovka na tomto snímku v zimním období vůbec nejezdila, protože sloupy zcela zapadly sněhem. Až do léta se udržela velká sněhová pole. Některé cesty se proto staly neprůchodné. O tom jsme se přesvědčili i na jinak pohodlné trase z doliny Planice na Sleme - neprošli jsme! Neschůdná byla i stěna Prisojniku Hansovou potí - museli bychom mít mačky a cepíny. A potom, že se globálně otepluje!
Na zápraží chaty Braza je hezký výhled na Kanin s jeho malými ledovci. Nás ale čeká pověstný žebřík na Montaš.
Nakonec to nebylo tak zlé a vrchol nás přijal v dobrém rozmaru s úžasnými výhledy.
Ten se má, může se kochat výhledy celý rok.
Skokanské můstky v dolině Planica. Tak odrazit a letíme...
Aby se i nejhezčí hory nepřejedly, jedeme se projet na skluzavky na Bled.
Jeden celý den věnujeme raftingu na řece Soča. Julky jsou opravdu pro všechny sporty!