Lefkada – ostrov cyklistům zaslíbený

Je neděle 21. května 2006. Loď nesměle odráží v Benátkách od přístavního mola a zvolna se sune Benátskou lagunou k náměstí Sv. Marka. Skutečně netradiční prohlídka Benátek z vysoké paluby obrovského trajektu. A pak už pěkně svižně na širé moře. Společnost Minoan Line neinzeruje svoje lodě „Fast Ship“ bezdůvodně a cesta na jih rychle ubíhá. Nedočkavci využívají lodní bazen – vítr je však studený – koupání spíše pro otužilce a děti. Těm fialová barva kůže nevadí . . .
A na druhý den již přirážíme k pevnině – k řeckému přístavu Igoumenitsa. Zbývajících 100km na Lefkádu ukrajuje rychle náš bus, podplaveme i s busem (tunelem) Ambkarijský průliv a jsme na ostrově Lefkada. Ubytování s bazenem v letovisku Nidri se líbí. Od ruchu ulic jsme chránění dalšími budovami a k moři je to jen pár desítek metrů.
Cestou procházíme hlavní třídu - „Ahoj“ volají místní „gyrosáři“ a libé vůni se dlouho odolat nedá. A už vyrážíme na 1. etapu. Zběžně okouknem město Lefkadu (nic moc) a už frčíme po úzké kose k západnímu pobřeží. Pláže jsou rozlehlé a každý si najde svoje místečko. Trochu vystoupáme ke klášteru Faneromenis a pak už klesáme zpět k divokému západnímu pobřeží.
Pláž Katisma není špatná, ale Lefkáda má v zásobě i lepší.
Další etapa už vede do hor. Nechtěli bychom to šlapat od moře – v autobusu nás při stoupání nohy nebolí. Ale kopců a šlapání pod neúprosným jižním sluncem nás čeká dost a dost. Odvážně projedeme pustou páteří ostrova a vystoupáme až k těm nejvyšším místům. Sjezd je nekonečný, náročný i dramatický a odřená kolena jsou důkazem, že to nebyla žádná procházka.
Nabíráme síly u moře a pak i s našimi hurá s našimi miláčky na ostrov Meganitsi. Představa ráje zde nachází naplnění – nikde nikdo – liduprázdné pláže lákají. I v tavernách jsme sami . . .
Znovu využíváme autobus ke zdolání výškových metrů a na kole šplháme do nejvyšší vesničky Englouvi.
Sjezd do Nidri je úžasný...
Ještě si odskočíme k vodopádům. Prý sem jezdila i Jacquelina Onasisová.
Zlatý hřeb je asi etapa k divokému mysu Lefkatas s majákem.
Po divočině s kolem nás čeká koupání na nejkrásnějších světových plážích Katsiki a Egremmi. Reklama nelhala – těžko popsat. Idylické koupání pod divokými útesy západního pobřeží musíme však draze vykoupit naším potem při návratu od pláží. Nic zkrátka není zadarmo.
Poslední etapou se loučíme s opuštěnými podhorskými vesničkami a čarokrásnými zálivy.
Jeden náš výlet vedl i na řeckou pevninu do historického kraje Epirus. Navštívili jsme vykopávky římského a byzantsého města Nikopoli a slavnou věštírnu Nekromanteion.
Nevynechali jsme ani bájnou řeku Acheron, kterou jsme se dokonce kus brodili...
Ani se nám do zimy v Čechách nechce, ale vše má svůj konec, Lefkada je však cyklistům (a podobným bláznům) nepochybně zaslíbená, cyklostezkami a čistou přírodou oplývající – a kdo nevěří, ať tam běží – my se tam snad napřesrok znovu podíváme . .