Podél Salzachu na kole

Cyklotrasa podél Salzachu začíná pod Krimmlskými vodopády. Nazývá se Tauernradweg podle horského pásma Vysokých Taur po jejichž úpatí vede. Labužníci si mohou na kolech vyjet až nad vodopády a dolinou Krimml dojet až skoro pod ledovec. Do doliny vede krátký tunel, který prověří naše světla. Potom nás už ale čeká projížďka v kouzelné zahradě uprostřed velehor.
Starý Tauernhaus byl postaven již před šesti stoletími a původně poskytoval přístřeší poutníkům překonávajícím alpský hřeben do jižních Tyrol.
Člověk putoval do hor odedávna. Při obchodních cestách, s dobytkem na pastvu a v poslední době za odpočinkem. Civilizaci je ale třeba držet na uzdě. Tabule nás názorně informuje, co se stane s tím, kdo bude odhazovat odpadky.
Sněhová pole máme na dosah a ledovce jsou už blizoučko.
Po návratu z doliny nás čeká klasická cyklostezka ůdolím mezi upravenými vesnicemi. Množství nabídek na občerstvení nelze odolat.
Dalším lákadlem je Kaprun. Soustava hydroelektráren budovaná už za války je zpřístupněna zajímavým technickým zařízením. Největší otevřená zvedací plošina v Alpách vás vyveze mezi horské velikány.
Ledovce v okolí se předvádějí ve vší kráse a s odborným výkladem jsou o to zajímavější.
Procházka po hrázi přehrady ve výšce 2040m.n.m. ukazuje, že lidské stavby s horami lze skloubit do hezkého celku.
Po návratu na parkoviště si můžeme vybrat, zda pojedeme na kole nebo na běžkách. Na letní lyžovačku se ovšem musí lanovkou do Alpincenter Kaprun.
Kdo nezabloudil v městečku Kaprun, dojel až ke strážnímu hradu. Dnes slouží jako otevřená divadelní scéna.
Zellerské jezero je jediné velké jezero na trase, tak si nemůžeme nechat ujít. Když je jasno, je přes něj hezký pohled na hřeben Taur. Nám se ale začíná zatahovat, tak spěcháme dále. Bouřce ale stejne neujedeme. Na okraji městeččka Lend je parádní vodopád.
Penzion Schlosshof v St. Johannu je nejen pohodlný, ale má hned vedle sebe přírodní koupaliště, které hojně využíváme. Někdo i vícekrát denně.
Opevněný farní dvůr v osadě Pfarrwerfen cyklisté často minou. Je to rozhodně škoda, zvláště když je jen pár desítek metrů od stezky.
Hrad ve Werfenu působí skoro pohádkově. Nechal ho vystavět salcburský arcibiskup a byl namířen proti císařské moci. Ještě loni chodili návštěcníci ke hradu pěšky. Ale moderní doba nepřeje pohybu. Pro zhýčkané turisty je nyní výtah přímo z parkoviště. Arcibiskup by se asi divil.
Pass Lueg je nenápadný stoupáním, ale důležitý významem. Vedla přes něj jediná cesta do hor podél čeky. Současná pevnost je až 19. století. Dnes je v sedle útulná restaurace, kde oslavujeme úspěšné zakončení trasy..
Ještě se ale sejdeme pěšky rozloučit s řekou, jejíž tok jsme po tři dny sledovali. Údolí je tataraseno obrovkými bloky skal, pod nimiž se valí proud Salzachu. Voda se jakoby vaří. Ne nadarmo se to nazývá Salzachofen. Deska na skále připomíná prvního vodáka, který sjel tuto děsivou průrvu na lodi. I dnes se raftaři soutěsce ostražitě vyhýbají a přistávají v uctivé vzdálenosti několik kilometrů před ní.