(Zpět na seznam reportáží)
22.04.15 Petr MikotaLaponsko 2015
Počasí během této zimy bylo nevyzpytatelné. Že to platí i na dalekém severu se přesvědčilo šest účastníků výpravy do finského Laponska. Národní park Urho Kekkonena navštěvujeme pravidelně počátkem dubna. Většinou míváme v tomto ročním období slunečno. Letos však bylo slunečních dní jen několik. Když se ale sluníčko ukázalo, bylo to nádherné – čerstvý sníh byl zářivější než jindy a při srovnání se zataženou oblohou předchozích dní jsme si dobrého počasí o to víc vážili. Nakonec trocha té pravé severské vichřice také neškodí.
Šedivá obloha splývá s krajinou, horizont není skoro vidět. Ještě, že jsou tu značky. Ty ale po pár kilometrech skončí…
První etapa ke srubu Tuiskukuru bývá tradičně nejtěžší a dala nám zabrat.
Ráno je jasno. Čekají nás ideální podmínky.
V poledne už kloužeme po hladině zamrzlého Luiro. Po obědě se jedeme na lehko projet po okolí.
Sníh je po předchozí oblevě už utažený a i s našimi úzkými běžkami se dá jezdit volným terénem. Vystoupáme na 500m vysoký kopec a užíváme si výhledy a i dlouhé sjezdy.
Západ slunce vypadá pohodově, ale od západu se už sune čelo fronty…
Ráno je počasí pod psa a výstup na 700m vysokou Sokosti v mracích a vichřici je opravdu drsný.
Až další den odpoledne se slunce opět probere a roklinu Hammaskuru si už můžeme užívat.
Večer si ještě honem fotíme nejkrásnější srub v parku – Anterimukka. V noci přechází teplá fronta s deštěm. Počasí se mění několikrát za den. Asi abychom mohli fotit za různých světelných podmínek.
Sauna je důležitou součástí finské hygieny. Ta na Anterimuce je položena přímo u řeky.
Orientačně náročný přechod ke srubu Muorravaarakka proběhl naštěstí v klidu, i když při šedivé obloze.
Srub je položen hned pod nejromantičtější roklinou parku – Pirun Porti. Jsme asi dítka štěstěny – ráno bylo jasno a Ďáblova brána nás přijala v celé své kráse.
A copak je tohle? Že by stopy rosomáka?
Opouštíme na chvíli hory. Další trasa vede údolími řek. Obleva naštěstí přešla a mráz zpevnil povrch ledu.
Řeka Suomunjpki je již místy rozmrzlá a musíme opatrně po kraji. Říční jezera budou však ještě celý měsíc spoutaná silným ledem.
Jezero Lanko patří k nejhezčím místům a po ránu si ho užíváme v celé jeho kráse.
Dolinou jezírek Rautulampi přejíždíme přes poslední horské sedlo a dostáváme se opět na upravené stopy. Potkáváme první výletníky z blízkých letovisek.
Lavinka v malé rokli vypadá dramaticky, ale je zcela neškodná.
Nebezpečnější by mohla být lavina v soutěsce Rumakuru – proto se také nesmí tudy procházet.
A to už jsme v Saariselce. Jaro klepe i tady na dveře. Zkoušíme, jak to jede po asfaltu…
... a nebo přes tvůj facebook profil:
|