Miroslav Tyrš v Ötztalu

Tyršův další život je všeobecně známý, takže ho zmíníme jen stručně. Studentská léta trávil v Praze, už jako Miroslav Tyrš, studoval zde akademické gymnázium. Maturoval v roce 1850 a pak studoval na filozofické fakultě pražské univerzity. V roce 1860 získal doktorát a dále se věnoval estetice a dějinám umění. Dr. Miroslav Tyrš se ale do české historie zapsal především jako spoluzakladatel (16. února 1862) a vůdčí ideový i organizační činitel Sokola. Pro tuto organizaci vytvořil základy tělocviku a stanovil sokolské zásady (síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů). Přál si, aby sokolství přispívalo k tělesné zdatnosti, brannosti a k harmonickému rozvíjení lidské osobnosti a národní kultury.
V roce 1880 byl Tyrš jmenován docentem na České technice, přednášel metodologii dějin umění. Zároveň se ucházel o místo na české Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Ovšem po prvním všesokolském sletu v roce 1882 mu úřady podmínily možnost učit na univerzitě rezignací na činnost v Sokole. Po těžkém rozhodování podmínku splnil a od 1. ledna 1884 se stal mimořádným profesorem s platem 1200 zlatých ročně. Závažné rozhodnutí opustit řady Sokola prý zhoršilo jeho chatrné psychické zdraví, byl mu proto doporučen ozdravný pobyt v horách. Po náročném prvním semestru v pozici profesora na Univerzitě Karlově odjel na dovolenou do tyrolských Alp. Posluchačům se svěřil, že si od pobytu slibuje zotavení i nabrání nových sil.
Na konci července 1884 se Tyrš ubytoval v lázeňském městečku Öetz v Posthotelu Kassl, jehož majitelem byl Johann Tobias Haid. Již tehdy se hotel chlubil dlouhou tradicí zájezdního hostince sahající až do počátku 17. století. Posthotel Kassl najdeme v centru městečka i dnes a stále patří stejné rodině, jako za časů Tyršových. Již tehdy to byl hotel velmi vyhledávaný. Tyrš si dokonce v dopisech do Prahy stýskal, že si vybral příliš hlučný hotel s velkou mezinárodní klientelou. Psychicky unavený Tyrš se snažil zotavovat v horské přírodě, ale své ženě Renatě psal dopisy, z nichž poznala, že není v dobré psychické pohodě. Vydala se proto za ním do Öetzu, kam přijela 9. srpna, ale v hotelu ho nezastihla, byl již od předchozího dne nezvěstný. Co se onoho 8. srpna stalo nebylo nikdy přesně objasněno.

Nechme hovořit brožuru, kterou sepsali a vydali čeští Sokolové ještě v roce Tyršovy smrti. „Poslední, kdo viděl Tyrše živého, byla místní žena. Bylo to již po setmění na pastvině u řeky, u mostku nedaleko za vesnicí. Pozdravila jej, on prý pozdrav neopětoval a zadumán kráčel dále. Vzdaloval se zvolna a minuv most, zmizel v temnotě lesní.“ Další líčení v knize má dramatický náboj: „Od místa toho vine se více srázných stezek kol skalnatého břehu až k soutěsce u Habichen, kde jen odvážná noha nezalekne se stoupat! Břeh stává se čím dále tím více sráznějším, jest to spousta s bujným rozmarem přírody rozmetených balvanů, stavících se oproti valícím se přívalům vodním. Tam někde událo se ono hrozné neštěstí, jež zbavilo nás drahého, nezapomenutelného druha a vůdce.“ „Přes nejbedlivější pátrání po zmizelém dosud nebylo ani stopy nalezeno,“ popisovala zoufalé pátrání Národní politika ze dne 14. srpna 1884. Řeka Ötztaler Ache nakonec jeho tělo vydala až 21. srpna, tedy 13 dnů po odchodu z hotelu. Tyršovo tělo nalezl rolník, který oral své pole na pravém břehu řeky. V poledne se šel osvěžit k bystřině a zhruba v půlce jejího toku spatřil lidské tělo. Jelikož je v těchto místech řeka Ötztaler Ache velmi divoká, kamenitá a nezkrotná, tělo Miroslava Tyrše bylo velmi zdevastováno. Zranění včetně utržené dolní končetiny znemožňovala okamžitou identifikaci. Po krátké době se ale bohužel potvrdilo, že tělo patří Miroslavu Tyršovi. Soudní pitva nebyla provedena, pouze se ověřila totožnost vyplavené mrtvoly. „Bylo těžko ji agnoskovati; tak rozklad, zmítání dravými vlnami a nárazy o balvany znetvořily krásné, statné tělo Tyršovo. Vlasy a stavba lebky umožnily zjistiti totožnost mrtvoly; stalo se tak úředně v pátek 22. srpna 1884,“ uvádí Jandáskova kniha z roku 1932.
Záhadou opředená smrt později přitahovala řadu životopisců, kteří se tragédii pokoušeli objasnit. Byla to nehoda, náhodné uklouznutí či omdlení nebo sebevražda? Meziválečný funkcionář Sokola Ladislav Jandásek vydal v roce 1932 Tyršův životopis, v němž viděl příčinu smrti v mozkové mrtvici: „Silnice, či vlastně velmi špatná úvozová cesta vede po strmých stráních, pod nimiž ječí divoce rozpěněná Aacha. Není hluboká, ale je to voda z ledovců tedy velice studená, v níž nešťastnému Tyršovi asi mrtvice překazila pokus záchrany.“ Další z vážných domněnek o Tyršově smrti, kterou potvrzovala i jeho žena, hovořila o tom, že léky, které Tyrš užíval, mohly způsobit malátnost i lehkou pomatenost. Zakladatel Sokola se opravdu léčil s nějakou formou psychického onemocnění. Prameny hovoří nejčastěji o příznacích maniodepresivní psychózy. Reálný důvod k sebevraždě však neměl. Půl roku si užíval nejvyšší titul, jaký mohl na akademické půdě získat, když se stal univerzitním profesorem. Sokol už byl plně emancipován, takže Tyršovo vedení již nepotřeboval, a ten se mohl v klidu věnovat vědecké práci, po které vždy toužil. Kromě toho měl o 22 let mladší manželku Renatu (dceru přítele Jindřicha Fügnera – druhého ze zakladatelů Sokola), která ho milovala. Co přesně se toho osudného 8. srpna 1884 na břehu řeky stalo, zůstane již navždy záhadou.
Soutěska řeky Ötztaler Ache, v níž bylo Tyršovou tělo nalezeno je romantickým a velmi navštěvovaným místem. Bylo tomu tak nepochybně již za Tyršových časů. Z Öetzu vede k soutěsce pohodlná cesta, v nejužším místě překonává řeku lávka přimknutá ke skále. V době tání sněhu nebo po deštích se hučící řeka divoce valí balvanitým korytem.
Poblíž místa, kde bylo Tyršovo tělo nalezeno najdeme kámen se třemi pamětními deskami. Nejstarší je z roku 1962, má trojjazyčný text (anglický, český a německý) a věnovala ji americká obec sokolská. Dr. Miroslav Tyrš je zde označen jako „filosof, patriot a pedagog, velký zakladatel Sokolstva, narozený v Děčíně v Československu…“. Největší bronzová deska s Tyršovým portrétem z profilu byla osazena 15. května 1989 a daroval ji Vladimír F. Svoboda, starosta Sokola Zürich z ústředí Čs. Sokolstva v zahraničí. Česky, anglicky, německy a francouzsky stručně sděluje, že „v blízkosti tohoto místa bylo nalezeno tělo Dr. Miroslava Tyrše“. Nejmenší nerezovou desku věnovala svému zakladateli Česká obec sokolská u příležitosti XIII. Všesokolského sletu v roce 2000.

Pohodlná cesta do soutěsky vede proti proudu po pravém břehu řeky z městečka Öetz. Je široká, ale dosti frekventována, a proto je třeba se při jízdě na kole chovat ohleduplně k pěším. Začíná o mostu přes řeku nedaleko parkoviště, kde parkuje autobus (pozice 6 na mapce níže). Kolo je dobré ponechat před dřevěnou lávkou přes řeku (pozice 4 na mapce). Navazující lávka přimknutá ke skále je velmi úzká a kámen s pamětními deskami se nachází hned za ní. Do soutěsky se lze dostat také od osady Habichen, kde odbočuje cesta z cyklostezky před jejím křížením (podjezdem) s hlavní silnicí. Na konci louky se cesta mění v úzkou pěšinu a prochází mezi ohradami pro dobytek (mezi body 1 – 2). V lese (mezi body 2 – 3) se jedná o lesní kamenitou pěšinu, na kole s opatrností sjízdnou. Závěrečný sestup do soutěsky (mezi body 3 – 4) je třeba nejdříve kolo vést, v závěru pak snést po schodech, což je zvláště pro elektrokola obtížné.

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: