|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Duben 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | |||||
(Zpět na seznam reportáží)
Než dojedete na KorfuCesta na Korfu
Až z obzoru se vynoří
Tam lesy oliv benátské
To všechno srpek země hostí
Ta bájná místa starých plavců
Na trajektu BenátkamiObří trajekt se proplétá městem na laguně. Z výšky pětipatrového domu je pěkný rozhled. Mnohem lepší než z malých gondol, které se motají v kanálech. Navíc je přehled. Benátky udiví svou velikostí. Je to úžasný les kostelních zvonic. Každý kostel s přilehlou čtvrtí by jinde tvořil celé město. Kdyby se shromáždila všechna města benátské říše z celého středomoří, nevyvážila by tohle hlavní město. Paláce, náměstí, divadla, kostely, sklady, nábřeží – architektonická a umělecká hodnota až zaniká v tak marnotratném nakupení hodnot.Síť kanálů dělá z města unikát. Na první pohled tu totiž něco chybí – auta. Prokletí všech historických měst se sem nedostane. Neproniknete ani na kole. Jen lodí. A loď do Benátek patří odedávna. Proto ani moderní výletní parník neruší atmosféru. Co jí ruší více, je dav turistů, proudící od autobusového terminálu. Ale i tohle sem patří. Město bylo odedávna branou do Orientu. Zde se setkávali lidé všech známých zemí. Obchodníci, umělci, válečníci, dobrodruzi, chudáci i boháči. Nyní se zde setkávají turisté. Bohatí i chudí musí svorně pěkně pěšky. Je vidět, že to mnohé hodně bolí. Město se na invazi připravilo. Tabulky se šipkami vedou lačný dav směrem k mostu Rialto a dále k chrámu sv. Marka. Opačný směr již tak dobře značený není. Bloudící znavení turisté budou snazší kořistí restauratérů, gondoliérů, obchodníků a žebráků. Za pohled na nádheru se musí platit. Příjemně překvapí čistota. Ráno je město uklizené a ani v kanálech neplavou odpadky. Je vidět, že když se chce, tak to jde. Pečlivě uklizený je i trus holubů před chrámem sv. Marka. Stovky ptáků jsou zde součástí prohlídkového okruhu. Nikdo je neodhání. Naopak na náměstí prosperuje několik stánků s prodejem zrní a holubi za odměnu ochotně pózují na ramenou či hlavách. Z nejvyšší paluby trajektu je vše jak na dlani. A objevují se i souvislosti. Najednou vidíme šikmou věž. A tamhle další. V Pise toho nadělají s jednou – tady se jich potácí hned několik. Malebné. Ale pozor – neklamná známka propadání. Kdoví jak to s městem dopadne. Nikde jinde než ve středomoří by tenhle zázrak už nestál. Luna tady vybudí jen nepatrný příliv. A písečné kosy chrání lagunu před vlnami z otevřeného moře. Majestátní dóžecí palác se obrací k moři honosným balkonem. Nebyl stavěn pro pohled ze země, ale pro pohled z lodí a naopak na lodě. S něj pozoroval dóže obchodní i válečné flotily, které šířily moc ostrovního státu. Benátčané byli tak uvyklí žít na ostrovech, že i jejich říše ve středomoří se sestávala převážně z ostrovů. Jak tak pluje město kolem, napadá další otázka: dá se tohle město vůbec poznat? Stále se objevují další věže, paláce a ostrovy. A co je to vůbec poznání? Za půl dne dojdete pouze od autobusu k sv. Marku a zpět. Když se ponoříte do změti uliček, nebude stačit den, když se zastavíte v kostelech a muzeích nebudou stačit dva. A co okolní ostrovy? Není nakonec lepší se jen vznášet nad městem a pozorovat jak se ztrácí v dáli a ponechává si svá tajemství? Ještě pevnost uzavírající vstup do přístavu, mělké laguny a kosy u Lida a už je tu otevřené moře. Cesta do Orientu je volná.
Neznámá země 276
Celý den se sune trajekt vodní plání. Široko daleko nic pro oko. Chvění kovové paluby a monotónní zvuk motorů uspává. Kde vůbec jsme? Vždyť v Dalmácii je tolik ostrovů. Ale trajekt není vyhlídková plavba a nejkratší je to prostě pustou vodní plání. Až pojednou se vlevo před přídí vynoří mlhavý ostrov. Jsme v době mobilních komunikací. Což se takhle dotázat na dostupné sítě? Na malém displeji defilují jako v pohádkové skřínce jednotlivé země Jadranu: tohle je italský operátor, tohle chorvatský, BIH to bude asi Bosna i Hercegovina, zachytíme i tajemnou Černou Horu. Ještě před tím, než se objeví Řecko se ale na displeji usadí země 276. Mobil je už postarší a operátora 276 02 nezná. Modernější soused, však má odpověď. Ano, blíží se Albánie, poslední evropská divočina. Poslední místo v Evropě, které ještě turisté nezdevastovali.
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
