|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Duben 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | |||||
(Zpět na seznam reportáží)
Železniční pozdrav z KorsikyTak jsme letos v září zase navštívili středomořské Švýcarsko. Kromě lezení po horách a ježdění na kole jsme taky jezdili vláčkem. Je úžasné, co všechno tam ta železnice dokáže. Koleje o rozchodu 1000 mm šplhaj neuvěřitelnými oblouky a smyčkami do kopců, zdolávají velmi členitý terén pomocí četných tunelů a viaduktů. Za zmínku stojí tunel u Vizzavony 8 km dlouhý, dále třeba Eifelův most u městečka Vivaria. Tento viadukt stál Korsičanům zato, aby mohl byt lépe obdivován, že postavili vedle silniční most, ze kterého je krásný pohled na mohutné pilíře a konstrukci mostu. Vláčky - spojené dva motorové vozy Renault stáří odhaduji tak na 30 let - stěží zvládají nápor cestujících, divím se, že nepřidají v sezoně nějakou tu vozovou jednotku navíc. V době svého vzniku si myslím měla tato železnice asi význam především správní. Žádný průmysl tam nikdy nebyl - jedině tak svoz dřeva - a nebo chtěli Francouzi zaměstnat část obyvatel Korsiky? Ne stavěli to třeba zločinci? Dnes železnice zaměstnává asi tak 200 stálých pracovníků. Vyskytuje se tam i několik lokomotiv značky Faur, sloužících hlavně k přepravě pracovních vlaků - pěkně se tam asi zapotí.. Jízda vláčkem je ovšem zážitek. Vlak uhání někdy až 80 ti kilometrovou rychlostí – obloukv, stoupání a přitom se ani příliš nehoupe a nekymácí. Jen charakteristický rytmus kol ve spojích kolejnic umocňuje požitek z jízdy. Mimochodem všechny spoje na kolejnicích jsou vzorně utažené - kontroloval jsem - celý svršek je vzorný a na trati se stále pracuje a udržuje. Jedině co se dá vytknout je, že není dostatečně vysekaný profil kolem trati, takže fotící železniční maniak vykloněný z okénka může dostat přes ústa tu fíkovníkem tu pínií či podobným křovím. Vada na kráse ovšem je, nikde ani na pomníku žádná královna železnic. Prý tam jezdily malletky - musel to být zážitek, když tak supala do sedla u Vizzavony... Sklonovníky jsem tam nikde neviděl, odhaduji stoupání někde v obloucích až 30 promile.. Je potěšitelné jak celých 270 km železnic žije velkým ruchem - v sezóně turisté - mimo prý hlavně studenti. Třeba mezi městy na pobřeží Calvi a IlleRousse jezdí vláčky jako tramvaje každou hodinu, rovněž tak mezi Bastií a Casamozzou.. Stavba železnic byla zahájena v 80. až 90. letech 19. století a vrcholu dosáhla v roce 1935, kdy zde bylo až 370 km železnic. Za 2. světové války byla železnice značně poškozena- takže větev z Casamozzi do Porta Vecchia už nebyla obnovena. Zbytku jsou ještě vidět tu a tam v krajině. Služeb železnic využívají turisté i místní, třeba k přepravě automobilů. Mezi Bastií a hlavním městem Ajaciciem vám přepraví automobil za 3 hodiny. To po silnici stěží dokážete, i když jsou silnice většinou s velmi dobrým povrchem - kam se na ně hrabe Česko. Ale přeci jen se v hornatém terénu velice kroutí a místy jsou úzké.
Přetištěno z Časopisu Podvalník – občasníku přátel jindřichohradeckých úzkokolejek, březen 2006
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
