|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Duben 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | |||||
(Zpět na seznam reportáží)
Mosela i okolíMoselská cyklostezka patří k nejznámějším v Německu. Návštěvníkovi může nabídnout hned několik různorodých zážitků: cykloturistiku po vzorně upravených trasách po obou březích řeky, krajinově úžasnou scenérii v zaříznutém údol se svahy porostlými vinicemi a konečně zajímavá historická místa rozesetá po celém toku. Hned na začátku nasadíme laťku poznání nejvýše – Trier, česky Trevír. Roku 16 př. n.l. sem připochodovaly římské legie a během následujících čtyř staletí zde vybudovaly nejkrásnější město starověku severně od Alp. V období 260 – 399 byla Augusta Treverorum dokonce sídelním městem římských císařů. Z té doby se dochovalo velké množství památek jak v městě samotném, tak v jeho okolí. Stojí zde nejzachovalejší římská brána – Porta Nigra, která ještě dnes udivuje svou velikostí a klidně by vyhovovala i dnešnímu provozu. Pilíře mostu přes Moselu také pamatují Římany. Najdeme tu i rozlehlé lázně a kousek za hradbami byl samozřejmě i amfiteátr pro 20 000 diváků. Můžete zde shlédnout ukázku bojového výcviku gladiátorů a prohlédnout si i podzemní prostory pod arénou. Trevír prosperoval i ve středověku. Stal se centrem biskupství, později arcibiskupství. Arcibiskupové zde vládli s titulem knížat až do roku 1802. Od roku 1230 měli hodnost kurfiřtů, která je opravňovala volit císaře – trocha té císařské slávy tedy městu zůstala. Z památek středověku jmenujme katedrálu a mnoho honosných měšťanských domů. 
 
 Za Trevírem se Mosela ponoří do zaříznutého údolí s mnoha meandry. Strmé svahy kolem řeky se ukázaly jako ideální místo pro pěstování vinné révy. Tomu napomáhá i skalní podloží z břidlice, které akumuluje teplo a ohřívá podnože i v noci. Tím přispívá ke kvalitě zdejšího vína. Vinice se vyšplhaly i do neuvěřitelných poloh. Strmé svahy se odedávna obdělávaly ručně, ale dnes i sem proniká mechanizace v podobě ozubnicových výtahů. Údolí řeky sloužilo nejen k pěstování vína, ale i jako dopravní tepna. Po řece plavili náklady již Římané – a není divu, že mezi nejčastější náklad patřily sudy s vínem. O tom nás informuje i známá plastika z Neumagenu, na níž je realisticky vyobrazena loď vezoucí sudy s vínem. Pro římskou kulturu je charakteristické, že plastika byla součástí honosného náhrobku. 
 
 Plavba po řece je i v současnosti významným hospodářským odvětvím. Celý tok byl splavněn soustavou zdymadel. Plují zde i velké nákladní lodě z celé Evropy a pro nás suchozemce je stále na co koukat. V 19 století zde byla vybudována důležitá železnice spojující Berlín s Metz. Často sloužila pro vojenské transporty, proto se jí říkalo Kanonenbahn. Romantickým meandrům střední části řeky se ale železnice musela naštěstí vyhnout. Zajímavé je i okolí řeky. Vybrali jsme jednu trasu vedoucí po zrušené železniční trati. Cyklostezka začíná na nádraží v Daunu. To je dosud v provozu, protože bývalo přestupní stanicí a jedna trať je stále v provozu. Na nádraží se fotíme před vagonem s vymalovanými motivy z okolí. Hned potom už frčíme přes vysoký viadukt vstříc dalším dobrodružstvím. A není toho málo. 
 Zpočátku trať stoupá, ale po pár kilometrech dosahuje v prvním tunelu výškového maxima a začíná klesat. Okolí je kopcovité a přes nevelkou nadmořskou výšku – kolem 500m působí nečekaně horsky. Není divu – nacházíme se v sopečném masivu Eifel a ty kopce kolem jsou nefalšované sopky s krátery, z nichž mnohé jsou zatopené vodou. Odbočujeme za tunelem ke skupině tří jezer, kde turista najde vše, co jeho srdce ráčí: informační tabule, koupaliště v kráteru, rozhlednu na kopci i starodávný kostelík na břehu jezera. 
 Vrátíme se opět na trať a svištíme dolu . Nejromantičtější úsek nás čeká za osadou Plein – hornatá krajina s několika tunely. Jsou osvětlené, tak žádné strachy! V městě Wittlich se konečně můžeme zastavit v restauraci a potom krátkou spojovací tratí (také zrušenou) se dostaneme do Bernkastelu v údolí Mosely. 
 Večer si zajedeme k vinaři na ochutnávku a objednáváme několik beden lahví abychom měli vzpomínku na pohostinné údolí. 
Poslední den pokračujeme opět podél Mosely pře několik romantických městeček a vsí. Nejhezčí je asi Beilstein, nad nímž se tyčí zřícenina hradu Metternich. Jeho majitelem byl skutečně nám známý rakouský kancléř, který konec života trávil v nedalekých Plasích. Inu svět byl vždycky malý. Rozloučení s Moselou máme v Cochemu s impozantním hradem a městečkem v podhradí. 
 
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
