|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Květen 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
| 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
| 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | ||
(Zpět na seznam reportáží)
Sklizeň olivOlivy jsou jedním ze symbolů Středomoří. Mnozí je považují za dar bohů. Jí se v mnoha úpravách a lisuje se z nich olej, který je vhodný snad na všechno. Italové ho kapou na chleba místo másla a přidávají ho i do čokolády (prozradím i tajný poměr: 56% čokolády + 20% olivový olej). Olivové sady jsou nezbytnou kulisou kulturní krajiny. Při našich cestách obdivujeme pokroucené kmeny starých stromů, z nichž některé pamatují středověk. Na jaře se stromy obalí drobnými květy a během léta se objeví malé zelené plody. Kdy ale budou zralé? Jezdíme do Středomoří až do začátku října, ale olivy stále pevně drží na stopkách a když je ochutnáte – brrrr! Ale přece jen se něco děje – pod stromy se seká tráva a majitelé natahují sítě. Letos jsem konečně sklizeň spatřil na vlastní oči. V kraji Lazio u starobylého města Tuscania jsem sklizeň pozoroval. A to i s výkladem majitelky sadu. Malý zámeček postavil za hradbami města před čtyřmi staletími kardinál Consalvi jako loveckou rezidenci. Takový typ vily se nazývá „Casino“. Dnes domovem dvou sester Sensi, které zde provozují penzion zaměřený a agroturistiku. Elegantní vila je obklopena olivovým sadem a levandulovými poli – prostě ráj. Je polovina listopadu. Sklizeň začíná hned ráno, protože olivy musí být zpracována na olej do 24 hod od otrhání. Sad čítá cca 260 stromů starých přibližně 250 let. Mají klasické mohutné kmeny a bohaté větvoví. Řežou se pravidelně v únoru. Tento druh oliv je velice drobný – čekal jsem ty velké, známé ze sklenic s naloženými plody. Byl jsem ale poučen, že pro olej se používají právě drobné odrůdy a čím menší, tím kvalitnější produkt. Zdejší odrůda „Canino“ patří k nejlepším. Pod stromy se roztáhnou sítě a olivy se otloukají buď klackem nebo speciálním česacím strojem s rotujícím kartáčem. Při tom napadá do sítí i hodně listí. To ale není na závadu. Správný olej potřebuje přesně stanovený podíl listí ve výchozí surovině. Jen větve se musí vytřídit. Z jednoho stromu se očeše kolem 100 kg oliv. Olivy napadané do sítí se hráběmi očistí od větví, v případě malého podílu lupení se nějaké přidá, potom se tažením sítě nahrnou nejprve do středu a posléze se přesypou do velkých přepravek standardizovaných rozměrů. Ty se potom dopravují do olivové lisovny, jejíž linky jsou právě vybavené vyklápěči právě na tuto velikost. Přepravky se dají štosovat na sebe. Nyní je potřeba je rychle dopravit do mlýna, ale musíte mít domluveno zpracování, abyste stihli termín. Na našich cestách často vidíme staré olivové mlýny. V nich se dvojice mohutných kamenných kol otáčí zpravidla zvířecí silou kolem svislé osy a rýhovaný povrch válců rozmělňuje plody na kaši, z které stružkou v podkladním kamenu odtéká do místa jímání. To už je dnes ale historie. Jedeme se podívat do moderního mlýna. Zpracovatelský závod na okraji města Bolsena není velký. Je zde výrobní hala s několika místnostmi: vstupní hala – tam se vysokozdvižným vozíkem přiveze přepravka a usadí do výklopníku. Šnekový dopravník vyveze směs pod střechu, kde jí vodorovný transportér převeze nad síto, které směs pročistí. Potom už padá do poměrně malého mlýna. Z něj se nyní už kašovitá hmota napouští do velkého tanku, kde se asi hodinu míchá. Linka má 6 tanků, do kterých se napouští produkty vždy od určitého pěstitele, aby byla dodržena příslušnost k dané várce. Bedny vstupující do linky jsou označené a stejně tak jsou označené i tanky. Po promísení se směs přecedí a vede se potrubím do stáčecí linky nebo do plničky lahví. Využívá se ale i nepřecezená směs, která se plní do malých sklenic a slouží jako vynikající pasta k mazání na chleba. Chléb se doporučuje bílý nesolený a je možno jej nejprve osmahnout. A to už se dostáváme k poslední části provozovny a tou je prodejna. Zde absolvujeme krátkou ochutnávku filtrovaného a nefiltrovaného oleje, jeho otestování na chlebu a také už zmíněnou olivovou pastu – tu jsem zatím neznal a hned si za čerstva kupuji dvě skleničky. Prodavačka mi přidává i malou lahvičku toho pravého Extra virgin olive oilu z těch nejlepších Canini oliv a já opouštím provozovnu Battaglini obohacen o nové zkušenosti a zážitky. A nyní sklizeň krok za krokem
A hurá do mlýna!
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
