|
(Zpět na seznam reportáží)
21.05.12 Petr MikotaWalhalla - germánský Slavín
Původní význam tohoto názvu je mytická podsvětní síň, kam přicházejí mrtví válečníci. Běloskvoucí chrám nad Dunajem je dokladem německého národního obrození. Nechal ho vybudovat král Ludvík I. Bavorský a dílo bylo dokončeno roku 1842. Je postaveno v antickém slohu jako kopie chrámu z athénské akropole. Ještě není poznamenáno německým velikášstvím pozdějších let a působí přívětivým dojmem. Vypíná se nedaleko od Regensburku. Není to náhodné. Právě toto město hostilo po staletí říšské sněmy a bylo tak vlastně centrem Svaté říše římské. V chrámu jsou umístěny pamětní desky a busty významných osobností německých dějin. Není na škodu se na tuto velkolepou společnost ducha podívat blíže.
Desky připomínají osobnosti s šerého dávnověku od počátku letopočtu do konce středověku. Protože se u nich nezná přesná podoba, jsou připomínáni jen jmény a slavnými činy. Ne náhodou je první tabule věnována vojevůdci Hermanovi, který vedl Germány v jejich slavné bitvě v Teutoburském lese. Byla to největší porážka, kterou Římané od Germánů zažili a určila rozdělení sfér vlivu na celou následující historii.
Pod deskami jsou umístěny busty. V současné době je jich 130. Představují nejen válečníky, ale i umělce, vědce, politiky. Neuškodí pár jmen:
Především jsou zde válečníci. Mezi slavnými německými vojevůdci jako je Fridrich Barbarossa a generál Blücher tu nejdeme i osoby známé z našich dějin – Albrecht z Walštejna, generál Laudon nebo maršál Radecký. Zajímavou kapitolou jsou vládcové. Mezi mnoha německými králi, císaři, kurfiřty a církevními knížaty kupodivu najdeme i švédského krále Karla X Gustava, císařovnu Marii Teresii a carevnu Kateřinu II. Významné zastoupení mají v síni slávy umělci a vědci. Tak třeba spisovatelé a básníci: Immanuel Kant, Fridrich Schiller, Erasmus Rotterdamský, J. W. Goethe. Z „našich“ se sem dostal i bard Böhmerwaldu – Adalbert Stifter. Hudební skladatelé: R. Wagner, J. S. Bach, A. Bruckner, Richard Strauss, W. A. Mozart, J. Haydn, L. van Bethoven. Mezi malíři je samozřejmě Albrect Dürer, ale i celá plejáda nizozemských mistrů P. P. Rubens, van Dyck, van Eyk. Pozadu nezůstali ani vědci astronomové (Kepler, Koperník), matematici a fyzici (Gauss, Leibnitz, Röntgen, Einstein). Z našich se umístil Georg Mendel – brněnský průkopník genetiky).
Dva vojevůdci - arcivévoda Karel a maršál Radecký.
Před návštěvníkem defiluje celá středoevropská historie a kultura. Jde z toho až posvátná hrůza. Při druhém pohledu se vtírá otázka – odkud jsou ti velikáni? To přeci nejsou jen Němci! Najdeme zde mnoho Nizozemců, Švýcarů, Rakušanů a nakonec i Čechů. Ovšem, co je to Čech či Rakušan – to je kategorie, která je dnes sice jasně daná, ale v minulosti neměla smysl. Všichni byli příslušníky velkého nadnárodního celku – Svaté říše římské národa německého. Například Adalber Stifter – je to Němec, Čech, Rakušan či Bémák? Ani jazyk, natož národnost, nehrála roli. Ještě v době budování Walhaly přetrvávaly ideje univerzální říše stmelované latinou a náboženstvím. Ovšem ke slovu se už hlásilo národní obrození a s ním ruku v ruce kráčel nacionalismus.
Přesto se zdá, že Walhala přečkala dobu nacionalismu bez úhony. Není to jen zásluha jejího zakladatele, ale i pokračovatelů. Památník není mrtvou institucí opěvující Dávné reky. Bust v síni slávy stále přibývá i když s mírou. V dnešní sjednocující se Evropě můžeme Walhallu chápat jako jeden z jednotících prvků nadnárodního společenství.
Nyní se dostáváme k dalším rozměrům památníku. Pohlédněme na data umístění bust do dvorany. Mnoho jich bylo připravováno již v předstihu před otevřením, další ji zaplnili do konce 19. století. Ve 20 století přibylo 22. (jako první byl kancléř Bismark v r. 1908 a poslední náhodou rovněž německý kancléř – Adenauer (1999). Ve 21 století je zatím 5 přírůstků.
I při zběžném pohledu vidíme, že Walhalla je mužskou záležitostí. Ženskou sekci vedou obě již zmíněné panovnice, doplněné hraběnkou Amálii, která proslula rázností a politickým umem v době 30.leté války. Teprve po 2. světové válce, když řemeslo válečné ztratilo v Německu na přízni, začaly se preferovat i jiné ctnosti: morální a charitativní. Mezi oceněné ženy byly zařazeny: Karolina Gerhardinger (známá pod řádovým jménem Maria Theresia von Jesu), Edith Steinová (církevní myslitelka, která zemřela v Osvětimi a byla později svatořečena) a konečně Sofie Scholl (popravená ve svých 22 letech za boj proti nacismu).
Kdo vlastně navrhuje a vybírá tyto slavné duše? Podle pevných pravidel stanovených již otcem zakladatelem jsou navrhovatelem soukromé osoby nebo sdružení, která také výrobu busty financují. Stát pouze prostřednictvím svých orgánů je schvaluje.
Konec zbytečných slov. Začtěte se do přehledu těchto zvučných jmen:
Walhalla - busty podle rozmístění (od vchodu po směru hodinových ručiček)
Walhalla - busty podle roku umístění
Zpracováno podle publikace Walhalla, Bernhard Bosse Verlag Regensburg 2011
... a nebo přes tvůj facebook profil:
|
|