Z Regensburku do Pasova

Z Regensburku sice nevyjíždíme, tak alespoň pozdravíme stejnojmenný parník. Kopců je na naší trase poskrovnu, ale na hrad ve Wörthu je to pěkně do kopce. Dunaj spoutali do hrází, ale pár ramen původní řeky se stále najde.

V Pondorfu u kostela je zajímavý „Kohoutí kříž“. Více se dozvíte v reportáži

Straubing není dnes tak populární jako Regensburg nebo Pasov. Ve středověku však byl celé jedno století hlavním městem vévodství Straubing-Holand. Jeho vládci ovládali celé Holandsko a kus dnešní Belgie. Najdeme zde množství významných staveb, včetně vévodského hradu. Na tom sídlili tenkrát výběrčí daní a finanční úřad je zde dodnes.

Ovečky bychom čekali spíše v kopcích Bavorského lesa, ale chutná jim tráva i z dunajských luhů. Před Niederalteichem nás zdrží objížďka na cyklotrase, ale je s německou důkladností značena specielními tabulkami.

Konečně se za dálničním podjezdem vynoří věže opatství v Niederalteichu. Založil ho král Tasilo II. již v 8. století. V té době Čechové ještě neuměli ani psát. Klášter je hojně navštěvován, zejména jeho restaurace. Všechna místa byla předem zamluvena a nám nezbylo, než vzít za vděk naším autobusem. Ještě štěstí, že vzal řidič lavice na sezení.

Den byl skutečně parný a jen těžko odoláváme nabídkám koupání. Na hrad ve Winzeru se už vydal jen 75letý zdatný cyklista – mladší styďte se. Před Vilshofenem oživí nudu roviny tzv. Planet weg – fotíme se na jeho konci u Slunce.

A už je tady nábřeží ve Vilshofenu s populárním sousoším vorařů. To by mohlo být vše, ale není! Máme štěstí, že mezi účastníky je předseda spolku plzeňských právovárečníků – Pavel Stelzer. Z jeho poutavého výkladu se dozvídáme, že právě ve Vilshofenu došlo v roce 1842 k legendárnímu setkání jeho předka, plzeňského stavitele Martina Stelzera s místním sládkem Josefem Grollem. Stelzer byl na služební cestě z pověření plzeňských právovárečných měšťanů s cílem najít ve světě dobrého sládka. U sklenic vynikajícího piva si padli do oka. Groll se vypravil do Plzně a uvařil první várku toho zázračného nápoje – Pilsner Urquellu. Vilshofenští si svého občana považují a odhalili mu desku. Jak ale zjistili plzenští pivní historici, použili na ní podobu nikoli sládka Grolla, ale jeho otce – doktora Grolla. Ale protože ten si to také zasloluží, umístili na protější straně náměstí bustu - tentokrát správnou. Další poutač je na trase k malému muzeu, kde jsou shromážděny památky na působení Josefa Grolla. Škoda jen, že je zde otevřeno jen sporadicky. Příště se rozhodně objednáme.

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: